Jarní den

Dnes tady u nás byl tak nějak skoro jarní den! Celý den svítilo krásně sluníčko, bylo teplo - ještě ve čtyři odpoledne bylo na sluníčku skoro 15° ! Kdyby to tak už chtělo zůstat ! To bychom si s Kačenkou a Albertem jinak skotačili ! Ale o pčasí psát nechci!

Nejdřív Vás chci tak trochu sprdnout, že jste nám málo drželi palce a raději se drželi příborů! Nejdřív to bylo v pohodě, dokonce jsme vedly až 4:1, ale pak jste chytli pžíbory a my to projely 6:5. Doufám, že se příště polepšíte!
A ten dnešní krásný den mi připomněl jednu starou příhodu.
Naše malá holčička byla ještě ve věku, kdy se vozila na kole na sedátku. A tak jsme takhle v sobotu odpoledne vyrazili na projížďku! A stavili se ve vedlejší vesnici u známých. Chlapci si dali nějaké pivo i panáčka a tak jsem na zpáteční cestu vzala holčičku na sedátko raději já. Taťka jel na staré ukrajině a jak byl v náladě, začal holčičce pro pobavení předvádět jak se jezdí při Závodě míru a jak dojíždí do cíle Abdudžaparov. A jak tak jen stál ve šlapkách a snažil se, povolila mu řídítka a on přes ně přeletěl! No byl to dost šeredný džkopád, ale bohudík se mu zas až tak moc nestalo! Při těch "piclých" vždycky stojí anděl strážný! Tak jsme se vysmáli a jeli domů. Ale...jak letěl přes řídítka, tak si narazil pytlík. A ten se už večer začal pěkně vybarvovat! Hrálo mu to všemi barvami - od žluté až po tmavě modrou! A on navíc pracoval v provoze, kde se musel každý den po směně sprchovat společně s ostatními!

A bylo před Velikonocemi! Dovedete si představit, co si v práci musel vyslechnout! Ještě po letech se připomínalo jméno Abdudžaparov !
Tak se mějte fajn a zítra !