Málem tady pláču

Tak si tady čtu Vaše články a najednou jsem zjistila, že já tam žádný nemám. To je naprosto trestuhodné. A já si myslela, že jsem sem něco napsala dopoledne. Ale to jsem o tom jen přemýšlela a skutek utek! Tak bych si měla asi poplakat, abych byla zdravější !

Dnes jsem totiž četla v Ona dnes, že je pláč pro nás hodně důležitý! A nejen pro nás, ženy, ale i pro muže. V slzách je asi 98% vody, 1% soli a kolem 0,5% proteinů a organických sloučenin. Mají dokonce antibakteriální účinky. Ve stresu vyrábí naše tělo látky, které odcházejí buď potem nebo slzami (nebo jinými tělními tekutinami). Kdyby neodešly, otrávily by náš organismus a způsobily by třeba oslabení imunitního systému. Takže si klidně poplačte! Stres musí ven! A ten, kdo ho potlačuje, si nejen otravuje tělo, ale taky v sobě hromadí agresivitu. Slzné žlázy vlastně produkují slzy stále, ale jen tolik, aby nám oči nevyschly. Když nám do oka něco spadne, produkují jich víc. A nejvíc jich spustí pod vlivem emocí!
To už jsou ale jiné slzy, je v nich o čtvrtinu víc proteinů - konkrétně hormonů. V tu chvíli jsou naše oči kohoutkem, kterým můžeme návaly citů odpouštět. A to jak radosti, tak bolesti. Když si zabrečíte, bebínko vás bolí míň. Ženy pláčí asi čtyřikrát častěji než muži a to hlavně proto, že jedním ze stresových hormonů je prolaktin. Muži tolik nepláčí díky tomu, že se více potí a častěji močí. Tomu, kdo neumí úlevně brečet, hrozí častěji žaludeční vředy, kolitidy a nemoci způsobené stresem.
A ještě jedna důležitá rada tady je ! NEUČTE DÍTĚ, ABY NEPLAKALO ! Potlačování pláče, kterým dítě signalizuje neuspokojení některé ze svých potřeb nebo kterým ventiluje vztek, může vést k emočním problémům, frustracím a psychickým obtížím, jež se mohou projevit třeba až v dospělosti!
A tak se nestyďte si zabrečet, ať už z bolesti, ze stresu, ze smutku nebo z radosti !
Už i dokonce Japonci, kteří jsou příslušníci kultury, kde se emoce veřejně neprojevují, objevili očistnou sílu pláče. Dokonce mají webové schránky, hlavně pro muže, s hodně dojemnými filmy, aby se i oni mohli v soukromí pěkně vybrečet.
A možná i proto já jsem většinou zdravá jak rybička, protože se dokážu rozplakat téměř nad vším.
Nejen u filmu nebo knížky, stačí krátký článeček v novinách, zpráva v televizi (hlavně o povodních), nebo třeba veřejné vystoupení všech našich holek, vztek, že mi něco nejde, krásný ohňostroj...
Prostě každá byť i maličkost mě donutí k slzám.
A tak nejen smích, ale i pláč léčí !!!