Nadpis - tak nějak nevím jaký VII
Dnes tu sice byl krásný východ slunce, ale celé dopoledne bylo divně. Ale za chvíli se chystám skotačit s Albertem po sídlišti a sluníčko se vylouplo z mraků. Tak Vám toho dnes moc nenapíšu, ale aspoň kousek, abych zas neměla absenci...................
Tak budu chvíli pokračovat ve své zpovědi.Problémy s jeho rodinou začali tak trochu ještě i před jeho nemocí. My jsme vůbec nechápali proč, ale postupem času jsem si dala vše dohromady a došlo mi, že i za tím stála ex. Potažmo jsem se dozvěděla, že vnučky sice občas navštívily babičku i se svojí maminkou, ale u táty (asi 800m dál) se nestavily.
A babička s tetou(mojí švagrovou) jezdily často za nimi.Možná častěji než k nám. A tak vůbec nevím, co jim všechno ex napovídala. Ale o tom jsem až do jeho odchodu tam nahoru nevěděla. Rozloučení jsme dělali podle jeho přání jen v kruhu rodinném. A tady nastal první problém. Jeho maminka se sestrou trvaly na tom, že oběd bude u nich. To jsem ještě tak nějak překousla. Přece jen jsem ctila to, že zemřel syn. Ale když chtěly, aby tam byla i ex, tak jsem se opravdu fest šprajcla. Protože jsem dodnes přesvědčená o tom, že kdyby ho tenkrát nevyhodila a žila s ním v pohodě, byl by tady možná ještě dnes. A tak na rozloučení přijet nemohla. Stačilo že tam jako dámy přijely dcery, které se s ním ani nedokázaly přijet rozloučit do nemocnice. Ale tady byly obletované, každý z příbuzenstva je litoval, že jim odešel táta a já a moje děti (včetně malé Jitky) jsme seděli na konci stolu a tak dvakrát si nás nikdo nevšímal. Dokonce tam jeden z příbuzenstva napomenul Jíťu, že je málo smutná na to, že jí odešel táta. A sám byl nalitý jak brus. Dcerušky seděly včele stolu s dědou a babičkou a taky pěkně popíjely. A nejhorší pro mě bylo jejich loučení před odjezdem. Cituji babičku(to mě bude znít v uších až do konce života):"Pozdravujte mamku a vyřiďte jí, že mě moc mrzí, že nemohla přijet, ale ONA to zakázala. My za vámi brzy přijedeme."
Ale i to jsem po domluvě od sestřenic překousala, ale bylo mi to houby platný.
Pokračování příště.
Diskuze k článku: Nadpis - tak nějak nevím jaký VII
-
Tamara Ludvová: Jituško,
je dobře, že už to máš jenom jako vzpomínku. Někdy prostě není o co stát.
-
Andrea Zimčíková: Ahojky Jituško,
neměla jsi to lehké, ale kdo má... Sladké sny:-) Anddy
-
Svatopluk Kliš: Nadpis.................
Očistec na zemi?Potom máš jistou cestu jen do nebe!
-
RE: Jitka Říčařová: Nadpis.................
Když já bych asi radši do pekla, je tam teploučko a když by bylo až moc, tak by mě třeba čerti ovívali svými dlouhými ocasy.
-
RE: Svatopluk Kliš: Nadpis.................
Dlouhých ocasů se ti zachtělo?Chlípnice!
-
-
