Nadpis - tak nějak nevím jaký

Je tady takový zakaboněný den - do ničeho se nechce - počasí vyloženě postelové - jsem tady po delší době chvíli sama - Sváťa tady nadhodil téma "Středa" - a tak jsem o tom tak začala uvažovat - a rozhodla jsem se, že se Vám na toto téma trochu svěřím...

Jako malá a mladá holka jsem nijak neoplývala krásou (postava sice celkem fajn, ale odstáté uši, předkus,brada dopředu a zuby?hrůza děs). Takže kluci spíš koukali po hezčích kamarádkách a mě brali jako prima kámošku. Ale to v tom věku bylo dost málo. Cítila jsem se dost nešťastná a když mi ještě moje máma v rámci uklidňování říkala:"To víš, holka, moc krásy jsi nepobrala,tak se možná i těžko vdáš!",tak mi to na sebevědomí zrovna moc nepřidalo.Ba naopak, moje sebevědomí bylo asi tak na
-20°.Ne snad, že by se nenašel nikdo, kdo by se se mnou chtěl vyspat,ale to bylo asi tak všechno.
A já tolik toužila po rodině a po dětech! A tak jsem si ve svých 22 letech (kdy už většina i mladších kamarádek byla vdaná a měla děti) vzala prvního kluka, který o ženění se mnou stál. Sotva jsme naplánovali svatbu, zjistila jsem, že jsem těhotná! Bože, jak já byla šťastná! Sice to nebyla taková ta láska s jiskřením a velkými touhami, ale to mi v té době nevadilo. Hlavně že jsem čekala miminko a měla svoji rodinu. A rodinka jsme byli přímo ukázková! Měli jsme svůj byt v naší chalupě, já se vzorně starala o domácnost a hlavně o miminko,manžel pomáhal se vším, o co jsem ho požádala
a já aspoň trochu pookřála.Už bylo sebevědomí tak nějak aspoň +3°.Protože jsem sexu před manželstvím zas až nějak moc neměla a teď byla šťastná s miminkem, tak jsem po něm ani nijak dvakrát netoužila. Brala jsem ho spíš jen jako manželskou povinnost.Ne tak můj manžel ! Ten by mohl imrvere furt. Udělal by cokoliv, jen aby večer "bylo".Já jsem mu sice snažila vyhovět, ale ne každý den! A tak to u nás došlo dokonce do té fáze, že byl určen den "D".A to od rána o ničem jiném nemluvil, než jak se těší! A bylo mu naprosto jedno, zda mám chuť nebo ne! Pak jsem znovu otěhotněla a přišla k nám k bráškovi holčička a já byla nejšťastnější mamka pod sluncem. Ovšem
s jeho nároky to bylo čím dál horší. Stále mi vyčítal, že má málo, že asi ani nejsem normální a došlo to až do fáze, kdy mě dohnal k doktorovi, aby zjistil, jestli normální jsem. Ale že já nemám nikdy šanci projevit svou vůli a třeba se sama přitulit, to se v potaz vůbec nebralo.Pořád o tom nejen mluvil, ale stále mě obíral, hladil a podobně! Dnes vím, že by spousta žen za to byla nesmírně vděčná, ale já to prostě nechápala a asi ani chápat nechtěla. A pak to došlo až tak daleko, že jsem si musela v den "D" dát tajně panáka nebo dva, abych byla povolnější! A k tomu stále řeči o mé nenormálnosti a moje sebevědomí začalo zase klesat pod bod mrazu! A tak když se mnou začal v práci laškovat kolega, řekla jsem si, že vyzkouším, jestli normální jsem nebo ne ! A zjistila jsem, že já normální jsem, ale že je problém něke jinde! Opravdu jsem to "zjišťovala" jen dvakrát a vrátila se na zem do našich podmínek. Tak nějak nenápadně jsem tomu nenasytovi naznačovala, co by pro náš život bylo nejlepší a aby mě nechal třeba aspoň dva dny úplně na pokoji, ale on mi začal brečet, že to prostě nedokáže! A o tom, že jsem musela všechno potřebné zařizovat a dirigovat sama jsem tady,myslím, už psala. A když jsem se ho jednou zeptala, proč se vlastně ženil, když se nechce o nic starat, jeho odpověď zněla:"Proto abych "to" měl doma a nemusel se "to" nikde hledat!".A tak jsem po sedmi letech našeho soužití uvážila, že to opravdu nejde a že bychom si jen vzájemně ztrpčovali život a navíc by se ze mě mohla stát alkoholička, protože bez panáka jsem už do postele nemohla!
A to jsem přece nemohla dopustit, aby moje dvě krásné a zdravé děti měly z mámy alkoholičku jen proto, aby mohla dělat tátovi matraci! On sice zprvu brečel, ale když zjistil, že to myslím opravdu vážně, ihned začal hledat náhradu! Takže náš vztah byl opravdu jen o "tom"! Rozvodové řízení sice trvalo asi půl roku, ale ještě před jeho ukončením už asi dva měsíce bydlel u jiné!
A tak jsem se šťastně rozvedla a začala žít s dětmi sama a bylo mi fajn! Co mi nejmíň chybělo byl SEX!
A promiňte, ale pokračování až zítra, musím jít něco dělat! Domácnost volá! Dnes ani nejdu skotačit
s Albertem !