První jarní pozdrav

Posílám Vám všem můj první a zároveň jarní pozdrav.Čistě náhodou jsem sem zabloudila a moc se mi mezi Vámi líbí,tak jsem se k Vám taky vnutila.Nejsem už nejmladší,ale konečně si s počítačem už aspoň vykám,není to tak dlouho,co jsme si ještě onikali,ale už mě trochu vzal na milost.

Tak jsme se teď spolu dohodli,že mi nebude dělat žádné naschvály jako mi dělal ještě nedávno(třeba jsem na něm ťukala skoro hodinu mail a najednou bylo všude čistě bílo a moje snaha nenávratně zmizela) a občas mně nechá něco zablaaaabolit.Tak uvidíme.A navíc mi vnučky-jedna v páté,druhá ve druhé třídě-slíbily,že mně začnou učit další fígle na něj a tak je možné,že si třeba někdy v budoucnu budu s tím mým "strejdou-počítačem" i tykat.Ale to ještě asi nějaká ta voda uplyne.Teď mně snad nechá aspoň občas Vám něco napsat.Momentálně mám velkou radost,že už k nám konečně přišlo to
JARO-ikdyž venku sice právě prší,ale i to k němu patří.Je to nádhera pozorovat kytičky jak některé odvážně,jiné pomaloučku,opatrně začínají vykukovat ze svých zimních úkrytů a snaží se nám dodávat energii,kterou nám ta dlouhá zima vzala.A když ráno nad Malšovicemi začíná pomalu stoupat oranžové sluníčko a během chvilky už je najednou na obloze a září tak,že už na něj ani nemůžete koukat,to je teprve příliv energie.To se hned člověk cítí o mnoho let mladší.Ještě že stoupá dost rychle,protože to by člověk mohl omládnout až moc a být zralý třeba až do školy.Ne snad,že bych to nebrala,ale co by tomu třeba řekl vnuk,kdybych se najednou objevila v jeho třídě na gymplu.Takže radši se na ten východ nebudu zas až tak moc koukat.Teď si asi někdo říká,co se nám to sem vetřelo za praštěnou babu,ale věřte,že taky někdy dokážu být téměř normální.Ale chytla mně taková euforie nejen z toho,že jsem byla zaregistrovaná(dík,netrvalo to snad ani minutu),ale hlavně že už tady konečně máme to JARO.Snad někdy příště napíšu něco normálního.
Já a můj "strejda" se s Vámi loučíme a těšíme se někdy příště NAPOČTENOU !!