Záskok

Včera tady bylo celý den prosluněno a dnes je zase divno, šedivo. Ale i přesto se mi asi podařilo zbavit se té protivné návštěvy ze včera a už jsem tady. Ale dnes nebudu pokračovat ve svém. Už jsem Vám sem psala článek od Lenky a Majdy k posouzení a teď

mě o to požádala ještě Hanča. Tak doufám, že Vám to nebude vadit a přečtete si i její výtvor !

Pracuji brigádně ve stánku jednoho obchodního centra. Práce je to na 12 hodin a celkem nudná.
Zastaví se tu tak 1 - 2 lidi za hodinu. A to mám zboží dost atraktivní - slovenské sýry.
Jak tu tak postávám nebo posedávám, pozoruji lidi, co chodí kolem a přemýšlím nad jejich osudy.
Tak třeba: Muž a žena tak kolem třicítky, oba menší a hubení, s nimi chlapec tak šest let až extrémně obézní. Říkám si, kde k němu přišli? Byl někdo z nich v dětství také obézní? Je chlapec adoptovaný
a nebo nedej bože nějak nemocný? Nejspíš má asi jen dobrý apetit a rodiče mu nedokáží nic odepřít.
Nevím. Vzápětí prochází mladý muž. Je robustní, zrzavý až běda, nos jak přerostlou okurku, jen tmavě červenou, v uších kde bývají miniaturní dírky pro náušnice, vrostlé třícentimetrová kolečka. Okovaná kožená bunda vše jen podtrhuje. Před sebou tlačí plný nákupní vozík, na němž sedí malá holčička. "Copak je to, Amálko?" ptá se jí a ukazuje na malou sádrovou ovečku, která se mnou sdílí stánek. "Bé, bé" odpoví holčička. On ji se slovy "Ano, správně" pohladí po hlavičce a očima vybírá z mého zboží. Vtom přiběhne atraktivní mladá žena a líbne ho na tvář s otázkou:"Vybral sis něco, miláčku?" Zjišťuji opět dávnou pravdu, že vzhled opravdu není všechno !
(Moje poznámka: Tu rodinku jsem podle popisu poznala ještě z dob mého prodávání a Amálka je už jejich třetí dítě a jsou stále vzorná rodinka, ikdyž i potetovaní a vůbec na vzorňáky nevypadají.)

K večeru tu korzuje spousta mládeže. Civím jak u vytržení na partu mladíků, z nichž má každý v ruce láhev ne zrovna laciného alkoholu a hlasitě se domlouvají, kam to půjdou vypít. "Tak jestli Vám už bylo 18, tak mě bude 50", říkám si vduchu. Uvažuji, jak to mohli nakoupit. Možná že třeba jeden z nich měl to "štěstí", že už dosáhl plnoletosti, šel nakoupit a ostatní mu jen pomohli s financemi
z kapesného a s odnosem. Kdo ví!
Po chvíli mě zaujal jeden páreček. On, úplně obyčejný kluk ze střední školy se vede za ruku s menší, hezkou Vietnamkou. A já opět přemýšlím. Jak se asi seznámili? Rozumí si spolu? Slečna už se tu narodila nebo se přistěhovala déle? Co na jejich vztah říkají rodiče na obou stranách? Jsou tolerantní nebo trpí předsudky? Každopádně jim to spolu moc sluší a mají se rádi !
Za chvíli nato jde kolem maminka s holčičkou. Ta namíří prst na moji ovečku a na celou pasáž se zeptá:"Mami, ta ovečka je upečená?" Odpověď jsem už bohužel neslyšela.
Někdy je docela zábava pozorovat lidi! To zná asi každý, kdo mezi nimi dělá. Když už nic jiného, alespoň ta pracovní doba rychleji uteče.

Pokud jste dočetli až sem, tak Vám děkuji za pozornost a těším se na hodnocení. Zítra zas budu pokračovat já.
KRÁSNOU NEDĚLI !!!